Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)

Ahojky,

tak tady máte ode mě další kapitolku k povídce To love a Malfoy.

Ráda bych poděkovala všem komentujícím minulé kapitolky a zároveň jim tuto kapitolu věnovala: keishatko, Saskya, Ella, Lily, lola, Nade, Lucka, ala, Lada a bacil.

Limit je 10. Hezké čtení.

Sirina

***

16. kapitola

 Jonathan Chambers číhal na chodbě kousek od místnosti Luciuse Malfoye. Dnes večer viděl Malfoye, jak oslovil Harryho a donutil ho jít do svých soukromých místností. Jon by nejradši vyhodil dveře do vzduchu, ale věděl, že by to zničilo jeho plán, a tak se rozhodl, že musí počkat. Když konečně viděl, že se dveře po několika hodinách otevřely, stáhl se zpět do stínu a díval se.

 Harry vyšel z Luciusových pokojů a tiše za sebou zavřel dveře. N chvíli se opřel o zeď, měl v očích slzy. Posmrkával, otřel si slzy, narovnal se a vydal se chodbou směrem k jeho vlastním pokojům. Udělal jsem správnou věc, pomyslel si. Musel jsem Luciusovy vymazat paměť, nešlo to jinak. Moje děti jsou právě teď to nejdůležitější na světě a já musím být kvůli nim silný. Pokud se Lucius dozví o trojčatech, bude se snažit mi je vzít a to já nemůžu dopustit. Nemůžu zůstat a riskovat, že se to stane znova. Zítra si promluvím ze Severusem a řeknu mu, co se stalo, pak odejdu z Bradavic a zůstanu v Doupěti. Pak, až se narodí, rozhodnu se, kde budeme žít, ale do té doby, je tohle to nejlepší, co můžu udělat.

Harry byl tak zamyšlený, že si nevšiml Mistra lektvarů, který se za ním plížil. Pak už bylo příliš pozdě.

„Dobrý večer, Harry.“ zašeptal mu do ucha Jonathan.

Překvapený se Harry otočil a uviděl profesora Chamberse, jak nad ním výhružně stojí s lahvičkou v ruce.

„Co?…“ zvolal Harry překvapeně, než uslyšel Chamberse mumlat „ Silencio!“ a Harry byl umlčen.

„Je mi to líto, Harry, ale není jiná možnost.“ říkal mu Jonathan. „Muffliato!“ Teď už nikdo v okolí neuslyší, co se děje.

Harryho oči se rozšířily hrůzou, když se pokoušel mluvit, ale nevyšel z něj ani hlásek. Jonathan se přiblížil a Harry se mu snažil uniknout. Ocitl se zabalený v silných rukách a byl zatlačen proti širokému hrudníku staršího muže. Byla mu dozadu zakloněna hlava a lahvička přiložena k ústům.

„Pij nebo tě k tomu donutím.“ přikázal Jonathan.

Harry na znamení nesouhlasu zavrtěl hlavou, snažil se říct: „NE!“, ale nedokázal to. Začal pak bojovat a kopat, ale druhý kouzelník byl příliš fyzicky silný a lehce Harryho uklidil. Jonathan stiskl Harrymu pevně noc, aby se nemohl nadechnout a musel otevřít ústa, pak mu vylil obsah lahvičky do krku.

„Spolknout.“ varoval ho, zatímco mu mnul krk, aby pomohl kapalině dolů.

Harry neměl jinou možnost, když mu velká ruka zakryla ústa, aby to nemohl vyplivnout. Polknul to, zavřel oči a modlil se, že ať to bylo cokoliv, tak to neublížilo dětem.

„To je hodný kluk. Neboj se, neublížím ti. Díky tomu lektvaru jen budeš spát, dokud tě odtud bezpečně nepřepravím.“Uklidňoval Jonathan vyděšeného Harryho.

Harryho oči začaly těžknout a zavírat se. Jonathan ho nabral do náruče a přehodil přes něj neviditelný plášť, který jeho osobní skřítek tajně ukradl s Harryho kufru před několika dny. Pak Harryho odnesl do svého soukromého bytu.

 ***

 Lucius se ráno probudil se silnou bolestí hlavy. Posadil se, spal na svém gauči. Snažil se vzpomenout, jak se sem dostal. Byl na ministerstvu a vrátil se do Bradavic předešlou noc, ale pak, co se stalo? Sakra, proč si to nepamatuji? Zavřel oči a vzpomínal ve své mysli, ale jediné, co mohl vidět, byl obrázek s velkýma smaragdovýma očima ve tvaru mandlí, které mu hleděli přímo do duše. Zaklel a zavolal svého domácího skřítka. Když se to vystrašené chudé stvoření přemístilo do místnosti, Lucius se ho začal bez milosti vyptávat.

Dozvěděl se, že s ním byl včera večer v pokoji Harry Potter a po dalším výslechu zjistil, že mladý profesor dokonce požádal o občerstvení z kuchyně. Po získání všech informací, co mohl, poděkoval a propustil skřítka. Co se stalo minulou noc? Proč si na to nemůžu vzpomenout? Co s tím má společného Harry Potter a co dělal v mém soukromém pokoji? Lucius vešel do koupelny, vysprchoval se a převlékl se do nových šatů. Rozhodl se, že zjistí odpovědi na všechny otázky, opustil svěží Malfoye svoje místnosti a šel hledat profesora Pottera.

***

„Co tím myslíš, že chybí?“ žádal hlasitě Severus třesoucího se Dobbyho. “

Dobby stál před obávaným ředitelem, nervózně si mnul ruce a skákal sem a tam. S velkýma slzami zaplněnýma očima vykřikl: „ó, pane! Pan Harry chybí. Pan Harry se nevrátil do svého pokoje poté, co navštívil své přátele. Zmizel. Není tu po něm žádná stopa. Dobby se moc bojí, že se něco špatného stalo jeho pánovy Harrymu.“

Dobby zpanikařil, když si ráno uvědomil, že Harry Potter není ve své posteli a ani v ní nespal. Věděl, že něco není v pořádku, proto šel rovnou do kanceláře ředitele Snapea a hlásil mu to.

„Neboj se, Dobby, najdeme profesora Pottera.“ odpověděl Severus malému rozrušenému skřítkovi, pokoušel se ho uklidnit.

„Musí někde být. Nemůže prostě jen tak zmizet. Jsem si jistý, že je pro to rozumné vysvětlení. Možná, že zůstal v Doupěti. Ptal ses jeho kamarádů?“ zeptal se Severus“

 Dobby zakroutil hlavou a žalostně naříkal, „Dobby si myslel, že by měl přijít a vidět ředitele Snapea… Udělal Dobby špatnou věc?… Měl jít Dobby přímo do Doupěte a kontrolovat pana Harryho, místo aby šel rovnou za ředitelem Snapem?… Oh, to je všechno moje chyba, neměl jsem sem chodit první… mohl bych být schopný chránit pana Harryho.“

„DOBBY!… Přestaň… Tohle profesoru Potterovi nepomůže… On by to tě takhle nechtěl.“napomínal ho Severus.

To Dobbyho zaujalo a okamžitě přestal, podíval se na Severuse s jeho velkýma očima. Chvěly se mu uši.

„Co chce ředitel Snape, aby Dobby udělal?“ zeptal se Severuse

 ***

Jonathan nesl Harryho do svých komnat ve sklepení. Umístil mladého kouzelníka na postel, zavolal svého oddaného skřítka a nařídil mu, aby ohlídal jeho zajatce.

„Umístil jsem na svůj byt velmi silnou ochranu, takže by nikdo neměl vstoupit bez mého povolení, dokonce ani ředitel Snape. Hlídej tu, než se vrátím. Nedovol nikomu vejít do pokoje. J hned přijdu.“ dal příkazy svému věrnému služebníkovi a odešel z místnosti.

Jonathan musel ještě udělat nějaké finální úpravy a ráno zamýšlel, že by odešli do jeho rodinného panství v Americe. Ale nejprve musel učinit jisté kroky, aby zajistil, že se to obejde bez komplikací. Slíbil, že nikdo mu nebude stát v cestě.

Před odjezdem přešel k posteli, sklonil se a políbil Harryho na rty. Pohladil čelo spícího chlapce a slíbil: „Harry, drahoušku, velmi brzo budeme spolu a není nic, co by někdo mohl udělat, aby mi v tom zabránil. Budeš konečně můj. Budu mít tvé tělo i duši. Ať si to přeješ nebo ne.“

23.01.12 13:04
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one