Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)

Ahojky,

tady máte další kapitolku k To love a Malfoye, je od Adelaine.

Já vám všem moc děkuji za komentáře k 8.kapitole, hrozně  mě potěšily. Dokonce tak, že už mám skoro přeloženou 10.kapitolku i když píšu v pondělí těžkou písemku z atmosféry bez které mě nepustí ke zkoušce.....

Hezké čtení.

Sirina.

***

9. kapitola

„Rone… vzbuď se… Ronalde… (pohlavek)… Ronalde Weasley zvedni svou milostivou prdel právě teď.“

„AU… HERMIONO… ZASTAV.“ Stěžoval si Ron, zvedající se si třel si svou bolavou tvář. „PRO MERLINOVU LÁSKU… TO OPRAVDU BOLÍ.“

„Promiň,“ omluvila se Hermiona, ale nemyslela to vážně.

Podívala se na něj a se svým typickým vím vše výrazem řekla, „Vážně, Ronalde!… Nemyslím si, že teď je správná chvíle na teatrálnost, ne? Navíc, je to Harry, kdo teď potřebuje naši pomoc a my se nad tím potřebujeme logicky zamyslet.“

Jo, jasně, pomyslel si Ron (a dal si pozor, aby to neřekl nahlas) jako kdyby ty ses zachovala úplně klidně a vůbec, se vším tím brekem a podobně.

Pak si Ron náhle vzpomněl na důvod, proč omdlel a vykřikl: „Harry!… Slyšel jsem správně?… Vážně jsi říkal, že jsi v tom a že Malfoy je ten, co ti to udělal?“

Harry sedící tiše na své posteli vzhlédl k Ronovi, pak přikývl a řekl: „Ano… Je to pravda… Přišel jsem na to teprve včera, jak jsem vám řekl.“

Harry otočil rudou tvář a zasyčel na svého nejlepšího přítele: „Rone?… Proč jsi mi nikdy neřekl, že kouzelníci můžou otěhotnět?… No?… Nikdy ti nepřišlo na mysli, třebas jen jednou, že pravděpodobně já asi nebudu vědět nic o tomhle malým kousku cenný informace… když jsem většinu života žil u mudlů?… Jasně, vím, od té doby, co jsem se zamiloval a zapletl s Ginny, nás nikdy nenapadlo nadhodit téma o možnostech gayů. Ale co třeba předtím, když jsme byli ve škole a vedli ty dlouhé večerní konverzace s našimi společnými kamarády v ložnici?“

Ron se tvářil zahanbeně, tvář se mu zbarvila do jasně červené, stejné barvy jako jeho pověstné Weasleyovské vlasy, jen potřásl hlavou.

„Promiň, kamaráde… vážně… Já… Nikdy mě nenapadlo to zmínit… Tuším, že jsem předpokládal, že to víš,“ usmál se hloupě na Harryho a Hermiona ho znovu ostře praštila do jeho už bolavé hlavy.

„AU… Oh, proboha Hermiono, můžeš toho nechat!“ křičel na svou přítelkyni.

Ron se odsunul od Hermiony a posadil se na postel vedle Harryho, zjistil, že by to mohlo být bezpečnější pro něj i pro jeho bolavou hlavu.

„Co uděláš, Harry?“ zeptal se.

Harry se na něj podíval a řekl: „Budu mít dítě a k čertu s Luciusem Malfoyem!… Nikdy to nezjistí… Vždycky jsem chtěl mít svou vlastní rodinu a tohle musí být způsob, jak mi ji osud dopřeje… Miona a já jsme se už dohodli, ale budeme potřebovat tvoji pomoc… Musíme najít způsob, jak to sdělit tvým rodičům, protože až na to přijde, zoufale budu potřebovat pomoc tvý mámy.“

„Správně! Jaký je teda plán?“ zašeptal Ron a naklonil se, aby se domluvil se svými přáteli.

Protože čas byl rozhodující, trio se rozhodlo, že promluví s Ronovými rodiči po večeři, dnes v noci. Překvapivě to šlo lépe, než si Harry myslel, s výjimkou, kdy Artur musel fyzicky zabránit Molly před odletaxováním se na Malfoy Manor a prokletím Luciuse Malfoye do zapomnění. Poté, co se Molly uklidnila, se všichni shodli, že nejlepší postup bude pomoct Harrymu zamaskovat jeho těhotenství v Bradavicích. Naštěstí Molly byla nejlepší přítelkyní Madam Malkinové, tak ji šla požádat, aby přišla do Doupěte a změřila Harryho pro speciální šaty dělané na zakázku, které by skryly jeho mužské těhotenství. Tyto šaty byly speciálně ušité buď pro čarodějku, nebo kouzelníka na přání, aby uchovaly v tajnosti jejich těhotenství od nechtěné pozornosti sdělovacích prostředků.

„Mám s ní schůzku zítra na oběd!“ nadšeně řekla Molly. „Můžeme jí je svěřit a ona je může doručovat přímo sem, do Doupěte, jakmile je bude mít.“

„Oh, Harry! Je mi tak líto, co ti Lucius udělal, ale jsem tak nadšená, že tu opět v naší rodině bude dítě,“ brečela Molly.

„Paní Weasleyová! Molly! Já nebudu schopen to zvládnout sám! Kdybych neměl vás a všechny v téhle místnosti, kteří mi tím pomáháte projít, nechci ani pomyslet na to, co by se stalo mně a mému nenarozenému dítěti,“ svěřil se jí vděčný Harry.

Artur hlasitě pravil: „Harry, jsi považován za oficiálního člena naší rodiny a jsme tak hrdí, jak zvládáš tuto situaci. Jsi jak náš další syn! A vím jistě, že James a Lily by také na tebe byli velmi pyšní právě teď!“

„Děkuji, Arture!“ odpověděl Harry se slzami v očích. „Opravdu pro mě hodně znamená to vědět!“

Molly jim všem dala dezert a kafe, aby mohli dokončit jejich konečné plány.

Než se Harry nadál, nastalo nedělní ráno a rodina Weasleyových se shromáždila, aby ho vyprovodila do Bradavic na jeho první pololetí coby profesor. Minulou noc si zabalil vše, co by mohl potřebovat, a chystal se tedy přijet do školy den před začátkem vyučování.

„Jsi si jistý, že máš všechno, Harry?“ zajímala se Hermiona znovu. „Hlavně svoje vitamíny!… Ty jsou velmi důležité a nesmíš zapomenout brát je… Tedy já vím, říkala jsem to už mockrát, ale jestli budeš něco potřebovat, cokoli, nerozpakuj se ozvat se nám.“

„Ano, Miono, mám vše… Prosím, neboj se… Budu v pořádku,“ ujistil ji Harry.

„Harry, drahoušku, nezapomeň, že Madam Malkinová přesměruje tvoje nové hábity přímo do tvých komnat speciální poštovní sovou za tři týdny,“ připomněla mu Molly.

„Děkuji vám, Molly,“ odpověděl vděčný Harry.

„Hodně štěstí, kamaráde… Uvidíme se o Vánocích,“ řekl Ron a potřásl Harrymu rukou a pak ho vtáhl do medvědího objetí.

Po mnoha slzách, objetích, polibcích a potřásání rukou na rozloučenou, se Harry konečně odletaxoval do ředitelské pracovny Severuse Snapea, do Bradavic.


------------------------------

Bradavice

„Harry… Je milé tě znovu vidět,“ pozdravil Severus Harryho potřesením rukou. „Vypadáš dobře… Zdá se, že léto strávené v Doupěti bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsi udělal… Určitě jsem tě nikdy neviděl vypadat tak zdravě… To je vážně skvělé.“

„Děkuji vám, pane… To vše je zásluha Mollyiny excelentní kuchyně,“ zasmál se Harry, pak pokračoval: „Velmi rád jsem byl s Mionou a Weasleyovými, ale je také skvělé být zpátky v Bradavicích… Já jen jsem si až doteď nikdy neuvědomil, jak moc mi chyběly.“

Severus zavolal jednoho ze školních domácích skřítků, aby odnesl Hedviku a kufr do Harryho komnat.

„Jsem si jistý, že tvoje soukromé pokoje byly připraveny přesně dle pokynů zadaných Dobbymu
v dopise, který jsi mu poslal… On sám tě nedočkavě očekává a není schopen mluvit o ničem jiném, od té doby, co se poprvé doslechl, že tu budeš učit.“

Severus se na něj usmál, předtím než ho vyzval, aby se posadil. Museli spolu probrat pár dalších záležitostí, než se Harry mohl jít ubytovat. Severus objednal čaj a nějaké koláčky a pak se nechali unést přibližně hodinu trvající hlubokou konverzací. Severus oznámil Harrymu, že by ho rád představil ostatním učitelům dnes na obědě. Většinu z nich znal ze svých studentských let, ale bylo zde i pár nových, které zatím ještě nepotkal.

„Oh, no ne,“ zvolal Severus. „Bylo příjemné zavzpomínat na staré dobré časy, až jsem ztratil přehled o čase.“

Oba si stoupli, aby se rozloučili, když v tom náhle plameny oznámily příchod nového hosta. Když osoba vystoupila z ohně, Harry ustoupil stranou, aby pro ni uvolnil pokoj, jako kdyby stál přímo vedle krbu a překážel v cestě. Jakmile poznal příchozího, Harrymu se zvedl žaludek. Nevěřím, že se to děje znovu, ne nyní, pomyslel si.

Lucius Malfoy se postavil přímo před Harryho, odmítaje jeho přítomnost s obvyklou arogancí. Jen se na něj pohrdavě podíval a nevšímavě se otočil zády k němu, čelem k Severusovi.

„Dobré ráno, Severusi,“ pozdravil svého starého přítele ze školy.

„Luciusi… Čemu vděčím za tvou nečekanou návštěvu?“ uštěpačně se zeptal Severus.

„Myslel jsem si, že bys rád věděl, že jsem byl oficiálně znovu dosazen do Bradavické Školní rady a byla mi vrácena má bývalá pozice na ministerstvu,“ odpověděl samolibě.

Severus začal pomalu tleskat rukama, zatímco dával na odiv svůj tolik známý posměch Mistra lektvarů.

„Gratuluji!… A teď mi řekni, Luciusi, proč tato tak důležitá trocha informace nemohla počkat na někdy jindy?… Víš přece, jak jsem v tomto období roku zaneprázdněn…“ domáhal se Severus.

Lucius jen pozvedl obočí a odvětil: „Tedy Severusi, jsem raněn!… Myslel jsem si, že budeš šťasten za mě… Konec konců jsme velmi dobří přátelé, tak jsem předpokládal, že budeš chtít být první, kdo uslyší dobré zprávy.“

„Omluv mě na okamžik, prosím,“ odstrčil ho Severus hrubě a přistoupil k Harrymu, tiše stojícímu za Luciusem.

„Harry, omlouvám se za toto nečekané vyrušení, ujišťuji tě, že to nebylo plánované,“ omlouval se Severus.

 Zatímco Harry sledoval slovní výměnu mezi dvěma staršími kouzelníky, vzedmula se v něm nová vlna vzteku. Nevěděl, co na světě ho to popadlo, později z toho obvinil své rozbouřené hormony.

„Rozumím, pane, to je v pořádku, nemusíte se omlouvat,“ prohlásil Harry se shovívavým pohledem směrem k řediteli, pak pokračoval: „Konec konců není vaše chyba, že určitý blonďatý, popletený, přemoudřelý kouzelník se nikdy pořádně nenaučil mravním zvykům… Nejspíš by se měl vážně uvažovat o navštívení mudlovské lekce společenského chování,“ vyjádřil se Harry náhle bledému řediteli. „Pro teď se s vámi rozloučím a uvidíme se na obědě.“

Ron by na mě byl vážně hrdý, pomyslel si Harry, když se otočil a odvážně vyšel z pokoje s hlavou hrdě vztyčenou, aniž by vzal na vědomí přítomnost Luciuse Malfoye. Byl si jistý, že slyšel Malfoyovo rozčilené prskání, zatímco se od nich vzdaloval. Výraz na Malfoyově tváři byl prostě k nezaplacení. Přál bych si mít s sebou fotoaparát, abych mohl Ronovi poslat obrázek!

Nakonec přišel do svého bytu a byl horlivě přivítán nadšeně čekajícím Dobbym.

„Pane Harry Pottere, pane!… Konečně jste dorazil… Dobby vás postrádal, pane Harry… Bude si pan Harry přát něco k jídlu?… Pan Harry by si měl sednout a dát si nohy nahoru a odpočinout si kvůli tomu malému, co roste v jeho břiše… Pan Harry bude potřebovat všechnu svou sílu,“ volal Dobby a byl by pokračoval, ale Harry ho stopnul.

„Dobby… Dobby… Zastav… Jsem v pořádku… Nemusíš dělat nic víc právě teď… Uklidni se!“ musel zvýšit hlas, aby zklidnil malého skřítka.

Dobby ustal vprostřed věty a netrpělivě se podíval na Harryho s důvěrou v jeho obrovských zářících očích. Jeho netopýří uši se třásly vzrušením a na hlavě měl oblečenou ručně pletenou čepičku, kterou Hermiona upletla speciálně pro něj.

„Dobby se velmi omlouvá panu Harrymu, pane… Dobby nechtěl, aby to vypadalo, že je nevděčný za laskavost pana Harryho,“ pokorně se omlouval Dobby.

„Dobby, nemusíš se bát…Vážně… Věř mi… Všechno je perfektní!“ pokusil se ujistit skřítka.

Harry obešel pokoj, aby se na vše podíval, s Dobbym po boku, který šťastně očekáváním nadskakoval.

„Miluju to, Dobby! Odvedl jsi nádhernou práci, sám bych to nedovedl lépe… Je to vážně dokonalý… Děkuji ti!“ poděkoval Dobbymu, kterému se zamžily oči.

„Oh, pane Harry, jsem tak rád, že se vám to líbí!“ vzlykal Dobby a pevně objímal Harryho nohy.

Harry pohladil Dobbyho po hlavě ve snaze ho uklidnit a pak se zeptal: „Dobby, dostal jsem trochu hlad. Vím, že na oběd je ještě brzo, mohl bys mi, prosím, dojít do kuchyně a donést mi nějaký jahody, kyselý okurky a burákový máslo?“

„Oh, ano, pane Harry, Dobby bude hned zpátky,“ Dobby luskl prsty a s hlasitým prásknutím se přemístil do kuchyně.

Harry se vděčně posadil na pohodlnou pohovku, své bolavé nohy položil na konferenční stolek a čekal , až se Dobby vrátí s jeho pohoštěním. Dopoledne uběhlo rychle a konečně nastal čas oběda. Harry se přistihl, jak kráčí chodbami, pozoruje všechny známé portréty a baví se s nimi, zatímco se pomalu loudal směrem k jezdícímu schodišti, které by ho zaneslo dolů do Velké síně. Těšil se na setkání se všemi svými bývalými učiteli a na seznámení s novými spolupracovníky.

-------------------------------------------

Jakmile Harry došel na vrchol pohyblivého schodiště a vstoupil na první schod, strašidlo Protiva mu náhle proletěl nízko nad hlavou a vykřikoval hlasitým vysokým hlasem.

„TEDY, TEDY, PODÍVEJME SE, JAKÉ PŘEKVAPENÍ TU MÁME… TO MALÝ HARRY POTTER PŘIŠEL ZPĚT DO BRADAVIC… POSLOUCHEJTE VŠICHNI… POTTŘÍK SE VRÁTIL DO BRADAVIC… PRO VŠECHNY POTTŘÍK JE ZPĚT… POJĎME OSLAVOVAT!“

Protiva hodil bombu hnojůvku hned za sebe, Harry to nečekal a ztratil rovnováhu. Zpanikařil, vykřikl a začal zběsile rozhazovat rukama ve snaze se vyrovnat. Snažil se vyhnout vážnému pádu dolů ze schodů, ale věděl, že už je příliš pozdě. Náhle se odnikud vynořili silné paže a uchopily jeho ruku a stáhly ho do bezpečí na odpočívadlo.

Harry zavřel oči a otřásl se úlevou, předtím než je otevřel a otočil se tváří ke svému zachránci. Kdyby nebylo rychlých reflexů té osoby, věděl, že by se to skončilo katastrofální situací pro něj i pro jeho nenarozené dítě. Usmívající se Harry pohlédl vzhůru, aby poděkoval neznámému jedinci a málem znovu spadl šokem. Ze všech lidí, kteří ho mohli zachránit, to musela být ta jediná osoba, na kterou už nikdy nechtěl znovu pohlédnout – Lucius Malfoy.

22.10.11 18:18
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one